Bulharsko - Rodopi

30.7. st

Odjezd vlakem 14:40 Planá – Tábor – Praha,z Prahy Holešovic v 19:30 směr Bulharsko – Plovdiv.Cesta na trase Tábor – Planá byla bez problémů,najít autobusové nádraží v Holešovicích jsme i s venkovským původem dokázali.Půl osmá,ale dávno minula a autobus nepřijížděl a asi všem proběhli hlavou zprávy,které jsou v televizních novinách téměř na denním pořádku o krachu cestovní kanceláře a o lidech kteří nikam neodjeli.Autobus značky Neoplan Bulharské firmy SP Račič dorazil asi o hodinku později,ale dorazil,posádka jak poznamenal br. Náčelník byla jak na B52.Naložení bagáže,členové posádky nám sebrali pasy a vyrazili jsme na cestu.

31.7. čt

Cesta na trase Slovensko, Maďarsko,Jugos­lávie,Bulharsko cíl v Plovdivu v 23:30.Co k tomu dodat ? autobus byl již dlouhou dobu „nový“ a měl několik hvězdiček,měl WC (zastavěné bagáží),video (cestou zpět jsme zjistili,že nefunkční),kli­matizaci (ta fungovala jen v okamžicích kdy chtěla ona a možnosti jiného větrání byli značně omezené),bar (i když posádka byla dost početná další možnost přivýdělku prodejem piva,limonád,…jsi ráda nechala ujít).Cesta přes Maďarsko byla ideální k spánku,pohled na kukuřici,bram­bory,slunečni­ci,kukuřici,bram­bory,slunečni­ci,… uspí snad každého.V Jugos­lávii byl zajímavý průjezd Bělehradem,kde jsme hledali pozůstatky po válce.Přejezd Jugoslávsko-Bulharských byl krokem o pár desítek let zpět.Ale hlavně byli jsme v Bulharsku,mladší si se zájmem prohlíželi nápisy,které nebyli anglicky,ale starou poctivou azbukou,která pro dnešní mládež není zrovna „in“.Noční příjezd do Plovdivu nás donutil vyřešit co dál.Hned u autobusu nám nabídli své služby místní taxikáři a jejich nabídku jsme přijali.5 euro za osobu na trase Plovdiv – Chvojna.První kontakt s místní dopravou a pojetím vyhlášky o provozu na pozemních komunikacích nás trochu překvapil,jezdí s zde dost neukázněně,řečeno slušněji.

1.8. pá

Protože jsme do vsi přijeli po půlnoci našeho i místního času místo k táboření byl první rovný plácek ve vsi a tím byla jakási točna asi u autobusového nádraží.Ale místní nijak neřešili přítomnost cizích nocležníků a tato tolerance nás provázela po celou dobu pobytu.Jelikož jsme do Bulharska nepřijeli pozorovat autobusy nezbylo než dát batohy na hřbet a vyrazit.Po cestě busem jsme chtěli najít nějakou vodu,kde by jsme se mohli umýt,ale jedna z nepříjemných bulharských vlastností nám byla dost dlouho nepřítelem.Eko­logické cítění místních je ne zrovna nejlepší,potok=snad­né odklízení odpadků,alespoň za velké vody.Ale ve vsi Malevo nás dobrá vlastnost místních,kterou je pohostinnost zavedla k místním „lázním“,které byli super,až na tu teplot (snad nebyla – to by voda netekla),místní nás zvali na nějaké to občerstvení,ale cesta byla před námi.Noc jsme strávili před Čudnite mostove.

2.8. so

Večer jsme zažili jediný deštík v Bulharsku,ale ráno už byla obloha v modrém provedení. Byli jsme celkem zvědaví,co takové Čudnite mostove jsou.Podle přečtených informacích jakési skály provrtané od vody,skalní mosty.A jak je vidět podle fotografií,li­teratura nelhala. Obrovský skalní blok provrtaný malinkatým potůčkem.Nedalo nám a pokoušeli jsme se prolézt, co se dalo.U této skalní „atrakce“ byla i chatička kde prodávali,nějaké to jídlo a pivko a tak jsme neodolali.Další cesta měla směr k chatě Izgrev.Pomalu jsme začali zjišťovat,že mapa a skutečnost,tím myslím zakreslené cesty,se až tak neshodují a vzdálenosti námi odhadované oproti skutečnosti narůstají. Nocleh jsme strávili na hřebínku nedaleko chaty Izgrev.

3.8. ne

Cílem dnešního dne bylo lázeňské město Pamporovo,kde jsme chtěli dokoupit trošku zásob a třeba něco zbaštit v restauraci.Cesta vedla po hřebínku,tak bylo na co koukat.Cestou jsme zastavili u jakéhosi kostelíka nebo kapličky,kde byl i pramínek.Sestup do Pamporova, zas tak ideální nebyl,vedl po krásné asfaltce,které pro turistu s báglíkem na zádech není. Místní nám popisovali Pamporovo jako naše Karlovi Vary.Skutečnost byla trošku jiná.O lázně jakého typu se jedná jsme opravdu nezjistili,nákup se také nezdařil,dorazili jsme dost pozdě a žádný obchod jsme nenašli,pouze drahé hotely.Zajímavý byl první kontakt s místními prodavači, zde nabýzeli suvenýry z Pamporova,což byli kravské zvonce a naše kroucení hlavou je přivádělo dost do rozpaků a pro nás kývat hlavou a říkat ne bylo dost krkolomné.Nad Pamporovem nás zaujal vrchol Sněžanky (1926 m) s rozhlednou.Noc jsme strávili na sjezdovce pod vrcholem.

4.8. po

Po ránu jsme na lehko vyrazili po sjezdovce,snad dokonce černé,vyrazili vzhůru na Sněžanku. Stany s bagáží hlídal Bambus.Na vrcholek rozhledny jsme vyjeli pohodlně výtahem a naší jedinou starostí bylo kochat se pohledem po krajině.Po sestupu,sbalení stanů jsme měly v plánu popojít nad Smoljan a tam doplnit zásoby.Při příchodu na cestu vedoucí do Smoljanu nás několikrát předjel místní motorista s krásným žlutým vozem značky Lada,který se zřetelně nudil.Pokusili jsme se ho požádat o svezení do Smoljanu a následné vrácení na místo,kde jsme byli a nebyl to problém.Každý zhruba napsal co potřebuje a jelo se.Bylo vidět že s vozem moc sžitý není,ale obě cesty jsme přežili mi i auto,to sice cestou zpět vařilo,ale nám ušetři skoro 20 kilometrů do města a zpátky.Pokračovali jsme po červené značce,která vedla po hřebenu přes chatu Perelik obešli jsme nejvyšší vrchol Goljam Perelik (2191 m) a noc jsme strávili v sedýlku nedaleko vrcholku Goljam Sněžniku (2188 m) kde celkem solidně profukovalo.

5.8. út

Hned po ránu se nám Sova ukázal ve veškerém svém oblečení,páč po ránu žádný hic nebyl.Cesta vedla okolo chaty Lednicata a nedaleko měla být jeskyně téhož jména.Bagáž pohlídal Homoj,Zub a Sova a ostatní vyrazili k jeskyni.Dost dlouho to vypadalo,že žádná jeskyně není.Nějací místní mladíci,ale tvrdili,že jsme již před ní a poslali nás někam za potok,kde byl jakýsi vstup do tmy, nasadit čelovky a vzhůru dolu.Hned za vchodem byl na zemi rampouch a jeskyně byla opravdu dost chladná.Jako amatérští speologové jsme vyrazili dál.Prolézání jeskyně ukončil dost strmý sestup dolů a mi už dál nechtěli riskovat,že již nevylezeme. Po návratu k bagáži jsme opustili cestu a vyrazili po hřebínku Mursalina.Cestou nás pozvali strážcijakých si kytek,prý místní Viagry,na pár hltů vody a předvedli svoji flintu domácí výroby. Překvapilo nás místní zemědělství,hře­bínek ač ve výšce 1900 m byl osázen bramborami a bylo tam i pěkné políčko malin a dobrých. Večer jsme našli pěkné místo k noclehu,ale poprvé jsme měli problém najít vodu,ale i ta se nakonec podařila najít.

6.8. st

Po ránu nás čekal sestup z Mursaliny a chtěli jsme projít městečkem Tešel.Sestup z hřebínku byl dost náročný,závěrečné metry by šli i slaňovat.Podél říčky jsme vyrazili po koupačce do Tešelu.Ve městečku jsme si dali pozdní oběd,pivko,…Po­kračovali jsme po cestě k Djavolskomu mostu, ale odbočku jsme přešli a tak jsme pokračovali k Jagodinské jeskyniJagodinské jeskyni,která už nebyla volně přístupná,ale po zaplacení vstupného jsme to měli i s průvodcem­.Z Bulharštiny téměř plynule tlumočil Náčelník,průvodce nám ještě řekl,kde jsme minuli odbočku a tak jsme vyrazili zpět. Odbočit na cestu problém nebyl,ale sledovat ji nebylo lehké.Obešli jsme obě dost prudké stráně, než jsme zjistili kudy vede cesta dál.Jediné co jsme chtěli bylo najít trochu rovné místo k táboření,ale to se nám povedlo po 21 hodině a měli jsme toho všichni dost,postavit stany a téměř nalačno jít spát.Nočním pochodem jsme minuli patrně větší část krasového údolí,smůla.

7.8. čt

Tímto dnem jsme chtěli ukončit pěší putování po Bulharsku a začít lenošit u jezera Dospat. Po ránu jsme vyrazili k cíli,jako ukončení krasového údolí byla divoká skládka,která nás v těchto místech dost překvapila.Nedaleko skládky byl jakýsi velký podnik,který již dlouho chátral.Jako orientační body jsme chtěli využít občas nějaké potoky,ale ty v těchto místech jsou svedeny jakousi sítí potrubí nádrží k vodním elektrárnám a tak i když je v mapě kreslená velká řeka,je docela možné,že je tam pouze vyschlé zarostlé koryto. Cestou necestou jsme vyrazili do Zmejce,kde jsme se najedli,nakoupili nějaké jídlo a poprvé jsme (alespoň někdo) viděli mešitu a slyšeli vyvolávání z ní a ještě navíc jsme se přimotali do místního pohřbu.Ze Zmejce vyrazil každý jak chtěl,někdo stopem,někdo pěšky do Dospatu.V Dospatu jsme dostali typ na tábořiště hned u jezera a nedaleko byl i kiosek,kde šlo koupit něco k pití,pivko,… Před příchodem na tábořiště jsme dokoupili u benzínové pumpy benzín do vařičů.Koupačka v jezeře byla,no ?? voda zas tak teplá nebyla a byla cítit rybinou,ale šlo tam plavat,tak na co si stěžovat.Každo­denním zpestřením byl ranní a večerní průchod krav přes toto divoké tábořiště.

8.8. pa

Po ránu nás nečekalo žádné balení stanů a odchod,pouze dojít do Dospatu nakoupit jídlo, vyměnit peníze a rekreovat se.Nákupy v Bulharsku jsou poměrně zajímavé,domluva není úplně snadná, nejdřív přeluštit azbukou psané nápisy,pak ukázat o co máme zájem,prodavač většinou ještě ukáže na danou věc a nakupující-Čech zcela pudově kývne,čímž přivede Bulharský personál do rozpaků, pak horlivě začne kroutit hlavou a říkat da,da,což by mělo být samozřejmostí.To byla malá odbočka, jinak ceny jsou přímo super,za jedno euro na osobu je jídla,že na posezení nejde zbaštit (skoro). Večer byla naplánována gril-párty a za tím účelem jsme vyrazili do místních sádek pro ryby. Odnesli to pstruzi a při nákupu jsme zažili dobrou šou,kdo tam nebyl o moc nepřišel (u údajů do prodejky br.Náčelník pro jistotu hlásil,že babičku KSČ neměl a zajímavá byla debata na téma,že mají potoky svedené do potrubí „no takové velké hadice“…)Opečené rybky byli špičkové a západ slunce byl až kýčový.Ryba musí plavat a tak večer přišla k chuti i nějaká ta Kamenice.(spotřeba piva u Bulharů není nijak velká a tak jim pravidelně večer docházelo,ale brali jsme to jako pomoc rozvojové zemi ve spotřebě piva,snad jsme nepoškodili ČR.)

9.8. so

Povalování u jezera,pár lidí vyrazilo na průzkum okolí,večer grilování párků a Kamenice.

10.8. ne

Ráno odjezd z Dospatu do Plovdivu,kde jsme hledali místo odkud nám pojede bus domů a spojení k Bačkovskému manastir (v údolí Čepelarské řeky, založen v 11.stol, kostely ze 14. a 17.stol.)Vše se zdařilo a kolem poledního jsme byli u monastýru,ale těch lidí …Místo jako památka patrně zajímavé.Po jídle ve vsi jsme začali hledat místo vhodné k noclehu.Při potulkách za domy místních jsme šli přes jejich zahrady-sady,stromy obalené švestkami,bros­kvemi,…,ale odolali jsme chuti něco sklidit,lidé byli příjemní a cokoliv jim ukrást,no nešlo to.Spali jsme nedaleko kostnice,sice místo lemovali cedulky se zákazem táboření,ale mi bivakovali pod širákem.

11.8. po

Ráno odjezd do Plovdivu,kde jsme nakoupili jídlo na dlouhou cestu,utratili poslední leva (někdo projedl a propil,někdo koupil nějaký ten dárek domů).Pak již přijel autobus, stejný jako při cestě do Bulharska,jeho stav se opravdu nezlepšil.Trasa byla stejná – Bulharsko – Jugoslávie – Maďarsko – Slovensko – Česká republika. Průjezd většinou hraničních přechodů se odehrával stejně,osádka autobusu vybrala pasy, dala je do tašky,do druhé tašky přidala limonády,někde cigarety a podobné pochutiny,odnesla je do budky pana celníka a zpátky se vracela pouze s taškou jednou.Na jedné hranici se museli vrátit ještě pro dalších 50 euro.Na Maďarské hranici musela část pasažérů autobus roztlačit, nešel nastartovat.Úplatky jsi nevzal pouze jeden Maďarský celník a na České celnici už ani nic šoféři nenesli.

12.8. ut

Poslední hranice,která nás dělila od ČR byla bratrů Slováků a ti nám ukázali,že celník je pán,všichni vystoupit,vyndat veškerou bagáž z autobusu,všechno očuchal hafan, naložit věci,nastoupit a pak jsme mohli pokračovat.Nutno poznamenat,že při veškeré činnosti celníci nechvátali.Do Prahy jsme přijeli na čas (16:00) odjezd asi v 19:17 odjezd z Ph. V Plané 19:00.

Homoj,Buřt,Ná­čelník,Sova,Čen­da,Zub,Cvrček,Bam­bus,Rambousek (Hovnivál),Bá­ra,Humpál,Dajá­na,Káča, Lenka (Pinďa),Míša (Hrabna),Monika (Pinďohrabna)