Víkend 20. – 21. 10. 2007 jsme strávili na chalupě v Polště
u Jindřichova Hradce. Všichni jsme byli v úžasu z krásného místa a
úžasné chalupy. Když jsme jí procházeli, někteří prohlašovali, že to
tam vypadá jak na zámku. Odpoledne jsme si zahráli naší oblíbenou hru na
„vyřízení potápěče“, oficiální název té hry totiž ani nevím.
Dost jsme se u toho nasmáli a nařvali, jak je jistě vidět na videu, viď
Janáku :-)))
Divila jsem se, že na nás nepřišli sousedi, protože ten křik a smích byl
slyšet i na ulici. Pak jsme hráli „myšičkárnu“, výsledky našich
výtvarných schopností můžete vidět na fotkách. Vyhrála to Uršula
s Janákem, ale jejich myši měli k myším opravdu daleko, ostatně jako
myši nás všech ostatních.
Pak jsme vymýšleli 10 prototypů žen a mužů jak je vidí druhé pohlaví.
Došli jsme k závěru, že ideální muž ani žena vlastně neexistují.
K večeru jsme se vrhli na přípravu jídla. Myslím, že nebudu skromná,
když napíšu, že všem chutnalo. No a večer, po setmění nás čekala
samotná hra „Křídla slávy“. Popisovat její průběh asi nemá cenu,
protože je to dost dlouhé a myslím si, že si ji stojí za to zahrát.
Vítejte na cestě.
,Jste na začátku hry „Křídla slávy“. Název „kdo je kdo“ byl
jenom maskovací manévr, aby jste nikdo nemohl proniknout do podstaty této
hry, jejím vyhledáním kdekoliv.
Hra „Křídla slávy“ je inspirována stejnojmenným filmem, který je
originálním podobenstvím o nesmyslnosti a pomíjivosti toho, čemu se
říká popularita. Hrdinové filmu, slávou zkažený herec Valentin a jeho
vrah, neúspěšný spisovatel Brian, se ocitají v absurdním posmrtném
světě, kde veškerá jejich další existence závisí na jejich momentální
pozemské popularitě.