18.4. pá
,Po ránu jsme vyrazili s ČD (času dost) směr Tábor,Písek,Březnice do cílového Rožmitálu pod Třemšínem. V Rožmitálu jsme dokoupili ještě nějaké jídlo na cestu,které jsme nesehnali při přestupu v Březnici a vyrazili na cestu.Z Rožmitálu po žluté turistické značce kolem Rybovy mohyly,k hájence Na Dědku.Pod vrcholem Třemšína jsem zastavili u Gangloffova kříže abychom načerpali sílu před zdoláním vrcholu.Přes vrchol Třemšín (826,7 m) na kterém byla velice zajímavá rozhledna,která rozhodně pamatovala lepší léta.Po hřebínku jsme pokračovali kolem chaty Roubenka a nocleh už jsme strávili v VVP Jince.Počáteční pěkné počasí nás večer definitivně opustilo a přes noc spadla nějaká ta sněhová vločka a prý i byla zima-to tvrdila Míša.
,19.4. so
,Po ránu Ti co potřebovali rozmrzli u ohně a po snídani jsme pokračovali v přechodu Brd.Cestou k Padrťským rybníkům jsme trénovali botaniku a dokonce jsi vzpomněli na název lýkovce.U Padrťských rybníků jsme potkali partičku nám podobných vandráků,kteří patrně také přehlédli cedulku s nápisem Vojenský prostor,vstup pouze na povolení,patrně v okamžiku kdy překonávali závoru nevhodně umístněnou přes přístupovou cestu.Po návštěvě rybníků byl další bod našeho putování pokus o zdolání vrcholu Tok.Cesta k němu byla poměrně zajímavá,protože projektanti vojenských lesů při plánování většiny cest používali rovná a dlouhá pravítka.Pochod po cestě,která končí na vzdáleném horizontu není zrovna povzbuzující.V poledne zjišťujeme,že nákup velkého balení játrové paštiky z mastny Studená nebyl nejlepší tah.Zapomněli svůj výrobek doplnit o chuť,která je u potravin dost důležitá.Jestli jsme byli opravdu na nejvyšším vrcholu Toku (865 m) se už asi nikdy nedozvíme,ale i výškoměr napovídal,že ano.Při pátrání po vrcholu Toku jsme našli,ale trosky jakéhosi letadla,které se zde muselo zřítit.Dalo to sice práci,ale každý si nějaký ten kousek urval.Při sestupu z vrcholu musel být nějaký špatný magnetismus,nebo Káča,která nesla podkovu a nějakou chvilku i kladívko zmátla buzolu a mi sešli asi 4 km jižněji než jsme předpokládali.Nocleh jsme našli v místě označené U můstku, nedaleko nádže Pilská (původně jsme si mysleli,že je to Octárna).Najít rovné místo pro stan v téměř nepěstěných lesích nebylo zcela jednoduché.Příjemné bylo,že se večer vyjasnilo a vypadalo,že neděle bude pěkná.
,20.4. ne
,Cílem pro dnešní den byli Jince.Po ránu dost lidí vypadalo,že nohy
k chůzi již nepřinutí,ale páč jiné možnosti nebylo rozkulhali se
v před.Cestou necestou,jsme se začali přibližovat k Jincům.
Orientačních bodů v těchto místech není opravdu moc,ale vrcholek Sádka
s vysílačem, nebo co to bylo,nám potvrdil,že jsme na dobré cestě.Nedaleko
vesničky Velcí u Pstruhového potoka vypukla příprava ohně a následně
i oběda.Vše bylo zpestřeno o Bambusův nález,kterým nebylo nic
jiného,než archivní láhev piva,která bylo plná. Po prohlídce obsahu a
ochutnání byla naše radost ještě větší,protože pobyt pivu ve volné
přírodě a patrně i přes zimu nezpůsobil žádné škody.Poděkování
patří pivovaru Bráník.Po obědě jsme museli vyhovět ještě jedné patrně
ještě pohanské tradici,sice s denním předstihem,ale co kdyby se něco
stalo,došlo i na pomlázky a vaření Velikonočních vajíček.Dojít do
Jinců již nebyl problém,akorát závor a označení Vojenského prostoru bylo
podstatně víc než na jižní straně.Posledním zpestřením vandru byla
„lidová“ architektura v Jincích na patrně původních důstojnických
bytovkách. Čekání na vlak ve společnosti Staropramenu Granát bylo opravdu
příjemné.V Praze jsme po „dlouhém“ hledání našli hospůdku,kde jsme
něco zbaštili,protože stav našich zásob byl na nule. Hledání
občerstvovny nepůsobilo radost zvláště Bambusovi a i okolojdoucí lidé
nepřeslechli jeho nadávání.Po návratu Bambuse čekalo ještě poslední
nepříjemné překvapení,jedno kolo jeho vozidla postrádalo vzduch,prostě
smůla.
Dajána,Monča (Uršula),Michala,Humpál,Bambus,Sova, a Čenda