Po skončení 2. světové války se po celém ČSR obnovovalo skautské hnutí a nejinak tomu bylo i v Plané nad Lužnicí. Byl tu založen skautský oddíl, který v úplném začátku patřil pod středisko Sezimovo Ústí. Prvním vedoucím oddílu byl František Čičelský alias Šerif. V roce 1946 měl oddíl 28 členů. František Čičelský měl zkušenosti se skautováním za svého působení ve skautském oddílu ve Zlíně. Oddíl se nejprve scházel u Vaverů, později v klubovně (dřevěné kůlně po stavební firmě) na Rafandě. Postupně se rozrůstal, měl 2 družiny a chlapci se účastnili mnoha akcí např. oslavy osvobození v obci Mnich, slavnostního táboráku s prezidentem Edvardem Benešem či táboření v pískovně.
V roce 1947 vznikl v Plané nad Lužnicí oddíl vodních skautů, které vedl Jiří Kadlec alias Sud. Od táborských skautů dostal oddíl svoji první pramici a jeden člun získal po ustupující armádě. Na lodích podnikali různé plavby po Lužnici k Ústrašickému potoku nebo k Prágrově louce. Do paměti plánských občanů se skauti zapsali svými pověstnými akcemi s filmovými pásy, které lovili z řeky a následně s nimi zadýmovávali Planou a okolí.
V roce 1947 se ve Francii konalo Jamboree, celosvětové setkání skautů. Z plánských skautů se ho tehdy zúčastnili Zdeněk Žahourek a Richard Adamec. Pro získání zkušeností absolvovali někteří chlapci z oddílu rádcovské kurzy či lesní školu. V Plané nad Lužnicí byl v těchto letech i dívčí oddíl, který vedla paní Mrázková. V roce 1948 se uskutečnil poslední letní tábor plánských skautů pod vedením Fr. Čičelského (Šerifa) v lomu u Předboře. Po letních prázdninách byl Junák v ČSR zrušen, čímž skončil i skautský oddíl v Plané nad Lužnicí. Jedinou alternativou bylo pokračování v organizaci Československého svazu mládeže.
Uvolnění totalitních praktik roku 1968 dávalo tušit další renesanci skautského hnutí v ČSR, a tím i obnovu plánského oddílu. Vznikl skautský oddíl o třech družinách – Vlci, Jeleni a Sokolíci. Činovníky obnoveného střediska se stali skauti, kteří skautovali již v poválečné době. Od podniku Vodní stavby v Táboře se podařilo získat dřevěnou boudu, která se stala klubovnou a byla umístěna na pravém koncovém pilíři bývalého dřevěného mostu u sochy sv. Jana Nepomuckého. Středisko vedl Karel Jelínek s přezdívkou Cihla a jeho zástupcem se stal Vladimír Žahourek. Dále se zapojili Jaroslav Malát, Josef Novotný, Karel Jirsa, Jaroslav Pavlů alias Bury, později František Křivánek, Majka Jelínková dnes Peciválová a Marie Kratochvílová. Samozřejmě nechyběl František Šerif Čičelský, který vedl oddíl oldskautů.
Začátkem roku 1969 skautovalo 28 skautů, 16 skautek a 6 oldskautů. Celé jaro 1969 se věnovali přípravě letního tábora, na který chlapecký kmen vyrazil začátkem července. Třítýdenní tábor se uskutečnil na Stříbrných Hutích blízko Chotovinského potoka. Chlapci na tomto místě postavili lávku, která zde přetrvala mnoho let, kuchyň se zděnými kamny a jiné táborové stavby. Na táboře plnili chlapci odborky, hráli hry a velká většina složila svůj skautský slib. Děvčata měla svůj tábor na přelomu července a srpna na Lipce u Vimperka společně s 2. a 4. táborským oddílem.
V roce 1970 byl 2. letní tábor u rybníka Kačer u Pojbuk. Tentokrát zde tábořili jak chlapci, tak děvčata, sice odděleně, ale na společném místě. Na táboře se zrealizovala stavba strážní věže, která na tomto místě dominovala ještě mnoho let. Tábor zdokumentoval Jaroslav Pavlů (Bury). Konec tábora byl však smutný, jelikož se vědělo, že se nad organizací Junák vztahují mračna normalizace. V září 1970 byl Junák pohlcen pionýrskou organizací.
Koncem 80. let začal komunismus ztrácet dech, vůle po svobodě byla silná. Shromáždění a pochody lidí Táborem v listopadu 1989 přivedly na Žižkovo náměstí v Táboře i řadu skautských vůdců. V této době vyhlásil Jaromír Šimek alias Johny obnovu Junáka. Jaroslav Žalud, Ladislav Slezák a Karel Mařík, vedli již během totality přírodovědecké kroužky a turistické oddíly, ve kterých využívali část skautských nápadů. Později se k nim připojila Helena Semianová a společně začali uvažovat o obnově skautského střediska v Plané nad Lužnicí. Dále se přidali Miroslav Novotný zvaný Šedivák, Marie Sochorová (Nena) a mladí chlapci Petr Hulla (Humpál) a Libor Wagenknecht (Pačmačka). Obecní úřad středisku pronajal zpustlý dům v Husově ulici za symbolickou částku. Klubovna byla vlastními silami opravena, oddíly chodily na lesní brigády, víkendové výpravy a připravovaly se na tábor. Střediskový tábor v srpnu 1990 byl na řece Nežárce u mlýna Metel. Většinu vybavení zapůjčilo skautské středisko Opařany. Do vedení dívčího oddílu se postupně přidaly Naďa Miksová, Milada Janovská a Marie Blažková. V té době se začal angažovat i Jaroslav Janovský, který skautoval i po roce 1968.
Po roce 1990 mělo středisko v Plané nad Lužnicí 3 oddíly – chlapecký, dívčí a vodní. V březnu 1990 se plánští skauti zúčastnili znovuotevření hrobky dr. Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. V roce 1994 měl dívčí oddíl možnost vyrazit na Intercamp „Sycherák“ (mezinárodní setkání skautů a skautek ve věku 11-16let) u Tachova. Na konci července 1994 se několik členek dívčího oddílu společně s jejich vedoucí Miladou Janovskou a skautkami a skauty z Tábora a Opařan zúčastnilo mezinárodního setkání Cuntrast ve Švýcarsku. Tam měly možnost seznámit se s idejemi skautingu jiných zemí, poznávaly krásy přírody švýcarských Alp nebo navštívily výrobnu ementálského sýra v údolí Emmen a zúčastnily se mnoha kulturních akcí.
Během let jsme podnikali různé akce a výpravy, a to i do zahraničí, cílem byla např. Ukrajina, Slovensko, Polsko, Slovinsko, Bulharsko, Itálie, Rumunsko. Ukrajinu někteří z nás navštívili několikrát, prošli jsme spíše Zakarpatskou Ukrajinu s nejvyšší horou Ukrajiny Hoverlou, byli jsme v Koločavě a na hrobě Nikoly Šuhaje, o kterém tak poutavě vyprávěl ve své knize Ivan Olbracht, v solném jezeře v obci Solotvina, které je slané jako Mrtvé moře a kde se člověk jen tak nepotopí. Několikrát byla naším cílem také Itálie, a to různá místa. Nejdříve pohoří Dolomity, kde jsme zdolávali alpské vrcholy, o rok později jsme kempovali u jezera Lago di Garda a vyjížděli do blízkých skal a věnovali se lezení. I Slovensko jsme navštívili opakovaně, podařilo se nám projít Nízké Tatry, Malou Fatru a Slovenský kras. V Bulharsku jsme poznali strasti i radosti rozdílné komunikace a jazyka.
Každoročně o letních prázdninách jezdíme na skautský tábor, nejdříve do Skopytc a na Borek. Vodní skauti měli zpočátku své tábory samostatně pod vedením Jaroslava Žaluda a Luďka Terbera. Na letní tábory s námi jezdili i někteří rodiče, kteří se starali o zásobování a stravování dětí. Mezi ně patřili například Jan Petr (Gusta), Ladislav Svačina, Jan Rejtar (Malý John), Jana Blažková a Marie Hovorková. V letech 1995 – 1997 se uskutečnily letní tábory u řeky Vltavy u Zátoně poblíž Českého Krumlova, poté dva roky v bývalém lomu u Budislavi, od roku 2000 do roku 2009 jsme jezdili na stejné místo k řece Vltavě. V letech 2010 až 2012 jsme byli na tábořišti Lišky u Lužnice poblíž Bechyně. Pro letní tábor 2013 jsme objevili nové místo u Předboře, kde stávalo v dobách minulých rekreační středisko Tesly Hloubětín. Vždy se snažíme, aby měl letní tábor určitou myšlenku, která se prolíná do celotáborové hry. A tak jsme se například na 14 dní stali čarodějnickými učni, procestovali celý svět, vrátili se do dob Starověkého Egypta nebo dob vlády rodu Rožmberků, prošli historií skautingu apod.
V roce 1997 chlapci uspěli v okresním i krajském kole Svojsíkova závodu a zúčastnili se celostátního kola v Turnově. Vítězná hlídka byla ve složení Miroslav Dvořák, Jaroslav Nesrovnal, Josef Semrád, Jan Hron, Lukáš Janovský, Pavel Pavlečka, Petr Habich a Martin Janovský. Chlapci nejenom závodili, ale poznali i krásu Adršpašských skal. V roce 2010 uspěly naopak dívky jak v okresním tak krajském kole Závodu světlušek a vlčat a zúčastnily se tak celostátního kola v Děčíně. Družina Andílků ve složení Simča Strouhalová, Natálka Soukalová, Hanina Pařízková, Katka Pavelková, Barča Nováková a Helča Frouzová se v celostátním měřítku umístila na 9. místě. Pro zpestření programu vyrazily na Pravčickou bránu a pokochaly se výhledem na Národní park České Švýcarsko a večer ještě stihly prohlídku zámku s doprovodem hraběte Maxmiliána Thuna, jehož rod na zámku vládl.
V roce 2002 se zrodil nápad uspořádat vánoční trhy s prodejem vlastních výrobků a divadelním představením. Vánoční trhy jsme pak pořádali další 3 roky. Děti z chlapeckého i dívčího oddílu nacvičily během těchto let divadelní představení Mrazík, Kytice, Sedmero krkavců a Romeo a Julie. Výtěžek z vánočních trhů byl věnován Rolničce v Soběslavi a dětskému domovu v Radeníně. Tuto tradici později částečně převzala plánská základní škola. V posledních letech prodáváme výrobky na Svatováclavských slavnostech v Plané. Výtěžek z prodeje jsme věnovali Domovu Sue Ryder a táborskému hospicu Jordán.
Skautským střediskem MCP v Plané nad Lužnicí prošlo mnoho dětí, některé z nich zde zůstaly až do dospělosti. Aktivně působí ve středisku tři členové, kteří sem nastoupili v roce 1990. Jsou to Jaroslav Janovský (Náčelník), který od roku 1991 vede plánské středisko, Petr Hulla (Humpál) a Kateřina Dvořáková (Káča). V současné době funguje plánské středisko s 4 oddíly. Středisko funguje i přes to, že v některých letech byl velký odliv členů. Stále organizujeme různé akce, účastníme se vzdělávacích kurzů, snažíme se poznávat přírodu a kulturu nejen České republiky ale i jiných zemí, a to vše v duchu skautských ideálů. Mezi akce pro veřejnost, kterých se pravidelně účastníme patří Vodnický den, Betlémské světlo a Svatováclavské slavnosti. Po naše členy a členky pak připravujeme různé víkendové akce, zimní akce na běžkách na Lipce na Šumavě, přespání v klubovně, sjezdy řek apod.