26.7. pá
,Odjezd z Plané autobusem č.:13 do Tábora a pak dále vlakem,který byl dost přeplněný směr Praha,Čadca,Košice (784 km) km)
,27.7. so
,Dík poctivě narvanému vlaku byl příjezd o něco opožděn (asi o hodinku) a tudíž z plánovaného příjezdu do Košic v 7:55 bylo 9:00.Ale ani to nám nezabránilo v přejezdu do Jasova,město vcelku zajímavé svou poměrně bohatou rómskou komunitou.Po odpočinku za Jasovem jsme nabraly směr Hačava a vyrazili po modré značce.Napsáno vypadá jednoduše,ale slovenský značkař buď nepočítá s tím,že po jím značené cestě někdo půjde,nebo předpokládá perfektní znalost terénu a ještě jedna zvláštnost – pokud značka vede blízko dobře schůdné cesty,která je patrně i kratší zásadně s e po ní nechodí !!!!Z plánovaného noclehu na hřebínku dík absolutnímu nedostatku jaké koli vody jsme sestoupily téměř do Hačavy a za vsí se spokojeně vyspali,počasí bez mráčku,tak že pod širákem. (15 km)
,28.7. ne
,Po vydatné a zdravé snídani nás vedla modrá značka směrem na Baksovu dolinu odkud jsme pokračovali po červené značce po hřebínku k Lúčanskému jezírku.Červenou značku maloval buď ten samý člověk co modrou (na jednom stromě byl i podepsán,ale je to slovenské sprosté slovo,proto ho nepoužiji),nebo jeho blízký příbuzný a od těchto míst se zažil pojem „varianta šíleného značkaře“. Lúčanské jezírko bylo místem srazu obou částí výpravy – chlapecké a dívčí,které měli trochu jiné stravovací návyky. Jak takové slovenské jezírko vypadá – u nás se tomu říká slabý pramen s roubenou studánkou a větším příkopem.Cesta vedla Jablonovským sedlem, kde byla i koliba a nám nezbylo,než vyzkoušet jestli peníze, které jsme vyměnili v ČR fungují.Nocleh nedaleko sedla u nějaké chatky,téměř pod širákem. (20 km)
,29.7. po
,Po poradě s mapou byl upraven plán na tento den následovně – ze Zaječej brány pokračovat po zelené okolo Dlholúckého pramene až do Gombasecké jeskyně,být v krasu a nenavštívit jeskyni to přece nelze !!! Chatka u které jsme spali sice studnu měla,ale pramen cestou sliboval nabrat dobrou vodu pro další putování,ale opět nás přesvědčilo zde platící pravidlo,že to co je na mapě občas zapomenou udělat i do přírody a možná částečně i naopak.Po čtyřech ,nebo po pěti hodinkách bez vody v příjemně parném letním dnu se nám asi podařila vypít studna v hájence nad Gombaseckou jeskyní,jen hajný se divil,proč pijeme vodu,když se v Čechách vaří tak dobré pivo,měl pravdu,ale tady žádné nebylo. Již cestou hlodala v mysli některých z nás otázka,zda i zde mají v pondělí památky zavřeno.Kupodivu i zde opravdu měly.Cestou do Slavce jsme provedli kompletní očistu v místě,které připomínalo zdroj pitné vody a teplota byla také super ledová.Aby vše nevypadalo jako výčet neštěstí cestou do Slavce v okamžiku,kdy jsme hledali vlakové nádraží nás upoutal autobus,který vypadal,že má směr na Rožňavu a podařil se nám i doběhnout a pan řidič i počkal na opozdilce.V Rožnavě jsme dokoupili nějaké potraviny, dali jsi malou večeři (tzn.:kluci a Míša dva chody (rozuměj dvě večeře stylu řízek a opečené brambory a smažený sýr s hranolkama)) ochutnali České pivo licenčně vyráběné na Slovensku G 10,nocleh nedaleko Čučmy tj. za Rožňavou. (20 km)
,30.7. út
,Ráno jako budíček posloužil asi půl hodinkový deštík,ale obloha zůstala zatažená až do večera.Trasa na dnešní den po modré značce podél Rožňavského potoka,odbočit na žlutou a na vrchol Skaliska (1293 m),který byl nejvyšším bodem našeho putování.Z vrcholu Skaliska již vedla cesta Hrdinov SNP a po té jsme pokračovali až do večera k Súľovej – absolutně bezvýznamné sedélko uprostřed Slovenska.Co dodat k dnešní trase ? ekologické cítění turistů,kteří navštívili vrchol Skaliska stojí za h…o,protože snad každý kámen se pokoušel ukrýt nějaký ten odpadek,hřeben byl tradičně z větší části zarostlí a výhledy nic moc, štěstí bylo,že na nástup na skalisko mělo sluníčko dovolenou a nepralo do nás jako v předešlých dnech,vody na hřebínku stejně jako v předešlých dnech nebylo dvakrát.Na místě určeném ke spaní se stala malá tragédie Homoj jsi rozbil koleno,ale chlapsky bolest zvládl,chtěl jsi ránu zašít a vypálit střelným prachem jako jeden pán v Americkém filmu,ale nakonec stačil flastříček. (20 km)
,31.7. st
,Podle plánu jsme měli celou středu ležet u Maši,ale cesta trvala o něco déle a z hřebene z cesty kudy zaručeně žádný hrdina SNP neprošel,co by tam asi dělal,pral se s medvědy a vlky ??? nás zahnala bouřka, která opravdu nebyla daleko a mi jsem sestoupily po zelené značce do Rakovce,kde jsem opět provedli před nástupem do dopravního prostředku očistu v Hnilci. Po několika dotazech u domorodců,kteří nám sdělily svůj názor v kolik a jaký dopravní prostředek nás popoveze do Dědinek,kde je Palcmanská Maša přece jenom přijel autobus a přivezl nás k velké vodě.Jak je již tradicí když dorazíme někam,kde se dá koupat,tak prší.Místo koupání večere v místním hotelu a večer návštěva pamětihodností Dědinek (veškeré pamětihodnosti byli restaurace.Zajímavostí kempu je,že je vlastně na sjezdovce,najít rovnější místo nebylo bez problémů,ale většina lidí v kempu byli Češi a ti si poradí se vším.Nebýt ožralých Slováků,kteří stavěli za vydatného řevu po půlnoci stan nedaleko místa,kde jsme chtěli spát i mi bylo vše OK. (10 km)
,2.8. čt
,Ráno odjezd vlakem bez bagáže, která odpočívala v kempu k Dobšinské ledové jeskyni,kde jsme okusili zimu – 2° C v kraťáskách tričku a bundě (1 min. zimy 2 Sk).Cestou od jeskyně jsme jen těžko odolali vyfotit se s „pravým medvědem“,který pózoval u parkoviště pod jeskyní v pravé ovčí kůži s hlavou s neznámého zvířete za lidových 100 Sk Polaroidem, nebo za 30 Sk vlastním fotoaparátem.Od jeskyně jsme vyrazili směrem k údolí Velkého Sokola,ale aby cesta nebyla tak nudná pohrdli jsme značenou cestou a vyrazili přímo za nosem,výstup na hřeben tak drsný nebyl,ale sestup do údolí místy připomínal slaňování z dost vysokého skaliska,ale bez lana.Údolí Velkého Sokola snad uklidnilo i ty,co byli přístupovou cestou trošku znepokojeni a pochod stylu – kus potokem,po žebříku,po lávce a kousek po břehu dal zapomenout na předchozí. Po průchodu Sokola už stačilo proběhnout pár kiláčků po červená značce ke konečná stanici lanovky, pod lanovkou seběhnout do Dědinek, najít stany v kempu a začít se věnovat jídlu, kterého přes den nebylo dvakrát.Počasí přálo a proto proběhla i koupačka v Maše,kterou nám nezkazila ani cedule hlásající,že voda je nevhodná ke koupání,vše bez následků.Druhou noc v kempu zpestřili opět sousedi Slováci,kteří popili i dnešního večera a ten odvážnější útočil na auto policie,která pro to neměla pochopení a podle zvuku,který připomínal klepání koberců problém vyřešila použitím chvatů a hmatů sebeobrany a po pár ranách byl klid.(25 km)
,2.8. pá
,Hic od rána a po té co jsme chválili předešlého dne, jak se chodí bez batohů pěkně a že lézt po žebříku s batohem je sebevražda,nebo skákat po kládách v potoce s tím též na zádech je nerozum,jsme dokázali pravý opak,Nálepkové vodopády „na těžko“ šli projít také.Od vodopádů jsme pokračovali po zelené značce podél Bieleho potoka k Hornádu.Horké počasí nám přihnalo celkem solidní bouřku,kterou jsme přečkali nedaleko Sokolie doliny a blesky nelétaly opravdu daleko.Obloha,ale zůstala zatažená a pokračování na sebe nedalo dlouho čekat,po příchodu k Hornádu začalo zase pršet a ač nebyl zrovna čas na stavbu stanů počasí uspíšilo „nouzové bivakování“ v CHKO Slovenský raj.Večer bez deště a první hvězdy naznačily,že ani poslední den na Slovensku nebude špatně.(14 km )
,3.8. so
,Do SNV jsme se svezli autobusem,který nás pěkně povozil po okolí,ale nakonec nás do cíle dovezl. Otázka co dělat v SNV byla nad naše síly,muzeum zavřeli dřív než jsme ho navštívili a krom jedné svatby ve městě něco chcíplo,asi pes a čekání do večera na vlak bylo dooooost dlouhé ,ale vlaku jsme se dočkali,kupodivu přijel včas a poloprázdný.Do Prahy se cestovalo pohodlně, spící a ležící.
,4.8. ne
,Příjezd v 8:44 do Tábora,dík marathónu zpožděná 13,ale domu jsme
dorazili všichni živí a zdraví. (736 km) Vlakem ujeto 1520 km,pěšky
ujito +/- 124 km.
Dajána, Monička,smějící se Monča, Michala, Humpál, Homoj, Cvček, Sova,
Zub a Čenda